Ventilky logo

ventilky banner1
Čeština (Česká republika)English (United Kingdom)


30 + 15 = 2

ventilky 15let krest.jpgDruhý listopadový víkend jsme měli v kalendáři označený červeně a velmi výrazně. Čekalo nás totiž poněkud neobvyklé soustředění okořeněné dvěma koncerty. Nebyly to ovšem jen tak ledajaké koncerty, byly výroční. Oba dny byly téměř jako přes kopírák – dopoledne zkouška, pak oběd, odpoledne zvukovka, přípravy, které následoval velkolepý výroční koncert po němž nesměla chybět pořádná afterpárty. Zatímco byl sobotní koncert patřící neuvěřitelnému již 30. výročí Děčínského pěveckého sboru zakončen profesionálně nachystaným i obsluhovaným rautem, ten nedělní byl o poznání skromnější a s rautem tak říkajíc vlastní výroby. Pro nás byl ovšem právě tento tím důležitým a významným. Ventilky totiž oslavily 15. narozeniny!

V sobotu ráno jsme všichni vyrazili směr Děčín, kde jsme se v Zámecké sýpce jednak usilovně a přepečlivě soustředili, ale hlavně pilovali programový repertoár na celý sobotní koncert a vlastně i část toho nedělního. Koncert na počest našich děčínských kolegů se uskutečnil na tamějším zámku. Po koncertě jsme byli, jak již bylo zmíněno, pozváni na slavnostní raut. Jídlo byl skvělé, zábava celkem ucházející, což nás poněkud překvapilo. Luboš nás totiž neustále přesvědčoval, že s děčínskými se zejména skvěle paří. Ale kde nic tu nic. A jak pomalu ubývalo domácích, i my jsme se sbalili a vyrazili na ubikace vybalit kytary a pořádně to rozjet, jak se při soustředění sluší a patří. No a pak to přišlo. Jedna rychlá děčínská spojka vtrhla do pokoje, kde jsme zpívali, a předala nám pozvání DPS, který seděl v jedné maličké hospůdce a čekal. Takže se vzaly kytary, zpěvníky a šlo se. Oslavy byly bujaré, pití teklo proudem, struny na kytarách praskaly a naše hlasivky k tomu neměly daleko. Když jsme pak nad ránem opouštěli lokál, museli jsme dát Lubošovi za pravdu. Děčínští to umí rozbalit.



Ale to už byla neděle a najednou byla ještě spousta práce a nějak málo času. Zkouška repertoáru, oběd, příprava koncertního sálu, stupínků, židlí, promítací a zvukové techniky, stříhaní a připichování našich fotografií z téměř uplynulého roku na tablo a poslední dolaďování kroniky. O dvě patra výš se zatím krájelo, mazalo, zdobilo, rovnalo, aby byl o pár hodin později připravený bohatý raut. Do toho rychlá zkouška společné skladby s dětským sborem Světlušky, který nám dělal skvělého předskokana, a pochopitelně supertajná zkouška ještě tajnější narozeninové písničky pro Luboše. Zkrátka a dobře, je to skoro neuvěřitelné, ale všechno se zvládlo. Diváků bylo letos tolik, že jsme museli ještě přidávat židle a i přesto se nedostalo na všechny, a to rozhodně potěší.

No a koncert? Byl jedinečný! I když v tuto chvíli jsem asi poněkud neobjektivní a zaujatá a mohu jen doufat, že si ho všichni přítomní užívali stejně, jako my na podiu. Bylo to jedním slovem velkolepé. Přivítání staronových členů, zavzpomínání si a shrnutí uplynulého úspěšného roku, pochopitelně nechyběl pestrý a živý repertoár, úžasná atmosféra či oslava Lubošova jubilea, ke kterému od nás dostal něco málo darů, mezi nimi i pozměněnou Karvinou, jejíž text z pera naší členky Jany Stránské, patřil právě Lubošovi, a který si můžete přečíst zde:

Letos je to patnáct let, 
co se sešly ve čtvrtek
Ventilky tam v Jirkově.
Od té doby dozrály,
pár soutěží vyhrály
v Evropě i v Jirkově.

Všichni jsme ti přišli přát,
k narozkám ti zazpívat,
víno dát tam v Jirkově.
Za to že si notujem, 
jenom tobě děkujem, 
ventilujem, co se ventilovat dá

R: Už nejsi mladý ucho s cejchem panice,
nedá práci přiznat „je mi čtyřicet“.

Dneska budem pařit s tebou –
ženy víno jídlo alkohol
tam v Jirkově, v Jirkově.

Na štěstí a na zdraví,
na úspěch a na klavír, 
Luboši, jseš nejlepší.
Tvoje nápady jsou fajn,
s Písňovarem už nás znaj,
dalších 40 let hraj jé.

R: Už nejsi mladý ucho…

ventilky cd patnact plusTím největším byl ale zřejmě finanční příspěvek na zakoupení nových kláves, po nichž už nějakou dobu Luboš toužil. Dalším překvapením byla i nečekaná (i když předem velmi tajně domluvená) návštěva v podobě sboru Oktet, našich pražských pěveckých kolegů a přátel, který přijel, jednak popřát Lubošovi k narozeninám, ale také proto, že jsme si k těm svým patnáctým narozeninám nadělili takový malý kulatý dárek – nové CD, které nese název Patnáct plus a jehož křest byl jedním z hlavních bodů celého večera. Kmotry mělo dokonce tři – pana Jaroslava Hurába z Jindřišské, který podporuje sborový zpěv, jak to jenom jde, a kromě jiného je již několik let duchovním patronem Oktetu, Sylvu Kroupovou, sbormistryni a sopranistku Oktetu, a nesměla chybět ředitelka naší alma mater paní Milena Sailerová. A tak se křtilo medem, upřímným přáním, „dlouhou“ a velmi výmluvnou řečí naší paní ředitelky a nakonec došlo i na tradiční bubliny. Jenže s posledním gratulantem přišla i poslední skladba večera a tím i konec koncertu. Kdo ovšem chtěl a komu se ještě nechtělo domů, na toho čekal raut, u kterého hrstka statečných vydržela až do pozdních nočních hodin, a který jsme museli při čtvrteční zkoušce ještě dokonzumovat, zejména „dovypít“. :-)

Nakonec si myslím, že je nutno ještě několik slov dodat. V posledních týdnech (měsících) počet pravidelně se scházejícího jádra sboru až nepříjemně klesá. Pracovní, studentské či rodinné povinnosti mnohých z nás, s nimiž se muselo počítat a které jsou zkrátka primární, dělají při zkouškách v téměř prázdné zkušebně vrásky na čele nejen našemu Lubošovi. Přesto všechno jsme stále pevná, zpěvu a zábavě věrná parta, což se během tohoto víkendu opět potvrdilo. Dorazili téměř všichni a podali až neuvěřitelný výkon. A tak nezbývá než doufat, že se tak, jako nyní, sejdeme za dalších patnáct let a budeme slavit stejně jako Děčínský pěvecký sbor, a nebo ještě víc!